ČÁRY.

Alois Škampa

Zatokal tetřev na Brdech, k močálům vrací se sluka, zbělaly květem zahrady, zelení omládla luka: kam se teď zima poděla, kam její zloba a muka? V dešti a slunci dubnovém skála i poupě se puká, na kraji háje celý den žežulka toužebně kuká: půjdu tam za ní, musím jít, jaro mi na srdce ťuká! Kdybych i nechtěl – musím tam, neznámá vede mne ruka, pod jejím slastným dotykem na křídlech vazba mi puká, zpívá mi v srdci zlatý pták, pryč je má zima i muka... Hřeje mne jaro slunkem svým jako ta zelená luka, a já vím dobře, kdo to jest, kdo mi to na srdce ťuká, už jsem ho lapil, už ho mám: milenko, je to tvá ruka!

Patří do shluku

kukat, žežulka, kukačka, zakukat, žežhulka, drozd, pukat, fialka, buk, luka

7. báseň z celkových 238

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JARNÍ. (Josef Václav Sládek)
  2. Duhami zahrá svit. (František Taufer)
  3. Opuštěná. (František Alexandr Rokos)
  4. VLAŠTOVČÍ HNÍZDO. (František Kvapil)
  5. KDY UŽ JSEM NEPOTKAL POUTNÍKA, VONÍCÍHO LESEM? (Antonín Sova)
  6. ŠLA PANENKA ZAMYŠLENÁ (Bohdan Kaminský)
  7. a přece (Stanislav Kostka Neumann)
  8. ZA MRTVOU (Jiří Mahen)
  9. PASAČKA. (Josef Václav Sládek)
  10. Česká radost. (Augustin Eugen Mužík)