ŽHNE SLUNCE...

Karel Babánek

Žhne slunce polední, zrající praská klas, nad vlnou obilí bělásek chví se v letu, nasloucháš hlasům všem, rozhořelému létu, a myslíš, v toku svém tu zastavil se čas. Jsou pusté dědiny jak mrtvý by jich lid, a rudě krvavé se zdají tobě máky; po kraji celém, hle, kam dohlédnou tvé zraky, je ticho zakletí a jakýs’ těžký klid. Žhnou rudé plamínky krvavé na poli a nikdo nejde k vsi po cestě s topoly, kouř k nebi nestoupá z omšelých, nízkých střech. Vše jakby zakleto a prázdná stavení, a láska přelud jak by byla, mámení, a horký jak bys jen zlé vášně cítil dech.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

410. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA DLAŽBĚ DVORA. (Karel Babánek)
  2. NA KONCI MĚSTA (Antonín Sova)
  3. PÍSEŇ ÚLEVY. (Karel Červinka)
  4. DOMOV (Božena Benešová)
  5. VZKŘÍŠENÍ NA VSI. (Antonín Klášterský)
  6. VEČERNÍ KRAJINY. (Jaroslav Vrchlický)
  7. STÁLO NA KŘIŽOVATCE (Božena Benešová)
  8. BŘEZNOVÁ KRAJINA. (Karel Červinka)
  9. ZA KAJOU (Karel Toman)
  10. Samota milenců. (Antonín Sova)