DECH BUDOUCNOSTI

DECH BUDOUCNOSTI
V měsíčním svitu kostelík se bělá, jako když stříbrem zdi mu poleje. Však ještě v duších víra nevymřela, je dosud v srdcích lidských naděje! Jsou ještě lidé, kteří umírají věrni svým zásadám a záměrům. Jsou ještě lidé, kteří otvírají tajemství nitra zbožným páterům. 299 Jsou srdce zmužilá a odvážlivá, okovy střásající se šíjí. Jsou lidé, kteří proti dani z piva protestujíce měsíc nepijí. – – – Já ale pil jsem, jako piju vždycky vzdor ctnosti své a mravní úvaze. Na hôtelu svém zvonek elektrický jsem namakal po dlouhé námaze. Nejdříve neklid vyprázdněných sklenic mi nedal klesnout v spánku objetí, a potom drobná práce četných štěnic a podobné jim jiné havěti. A dveřmi vedlejšího do pokoje dva hlasy slyšel jsem co chviličku: „Pe-pepičko–ty-ty-ty–mo-mo-moje – –“ „„Je-jeníčku–ty-ty můj – – Jeníčku – –““ Vstal jsem a oblék’ se, ač byl jsem zmořen, van budoucnosti na čelo mi dých’. – Ó, národe můj! Zdravý je tvůj kořen, a úrodná je půda rolí tvých. – Zázračně klíny dcer tvých úrodné ‘sou, a lůno jejich nezná únavy. Tví syni v srdcích lásku k vlasti nesou a lásku ke krásnému pohlaví. – Můj národe! Pln křepkosti a síly překonáš slavně kruté zápasy. 300 Zavlaje hrdě prapor rudobílý s lvem bílým, který má dva ocasy. 1903