Úsměv

Rudolf Medek

Veselý je svět, jenž víří vůkol, hřmí a zpívá, usmívá se... Z jara květ, plod rudý v jeseni i letní bouře divá: v kráse jiskřivý života ruch srší s šedivé hmoty... Jak luzné vězení pro smysly vratké stvořil duch! Veselý je svět a jako pohár vína skýtá horkému srdci opojení. Svět, jenž dionysskou nocí vítá tvé srdce za práh zapomnění, jenž rozkochán svůdně: Ber, jsem tobě celý dán, utrhni květ! Veselý je svět... Ale tato chvíle jako popel sopky zasypala veselý ten svět... Kde jsou tvé tance a zpěvy? Není již nesmírných smyslných měst, ni moří a pobřeží kvetoucích, ni slunce, ni hvězd... A Jsi jen Ty! V podivné zásvětné modři vše svítá! A jako přízrak jsou lidé a zvířata, stromy a kamení! V hnědou a zimavou prsť se propadá vše, a jako v dětinské báji vše tuhne, chladne a kamení. Jako groteska smutná zledověl úsměv žen a všech lidí. Kde je, kde je ten veselý svět? Ah, Jsi jen Ty! A Ty jsi dnes živá a věčná a smavá, jako Jsi bývala na české mezi uprostřed lučního kvítí! Anděl! říkali vesničané, drsní a pozemští starci... Zřím , jak stoupáš malýma nožkama s podivných nesvětských luhů, podivnou, nesvětskou v ručce kytičku. Zříš mne, jak teskný jsem, dětský, jak pýcha mi uniká z ňader, jak hledím na Tebe u vytržení, usměješ se? – – – A tu se proměnil svět! Tichounké jarní večerní vání vzbudilo květ, třešňový květ, a v blaženém štkání radostí země se zapýřila, usmála se... Jako Ty!

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

918. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SEN JEDEN SVÍTÍ... (Otokar Březina)
  2. Věčné jaro. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Vzkaz domů. (Ferdinand Písecký)
  4. ŽHOUCÍ SRDCE (Rudolf Medek)
  5. KDYŽ NEBE VAŠE OKNA OZÁŘÍ... (Otokar Březina)
  6. COMMUNIO S MRTVÝMI (Hermor Lilia)
  7. ROZSÉVAČ LIDSTVÍ (Antonín Sova)
  8. Nocturno. (František Taufer)
  9. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  10. CESTOU K PRAMENŮM. (František Taufer)