VI.

Josef Kubelka

Ty hněvat se neumíš, neumíš – tvé zraky mi to praví. V nich časem jen smutek se zrcadlí a nadšení jiskra v nich časem dlí, či rozkoše záblesk žhavý. A srdce-li v nevoli sevře se, juž smíření zvolna v něm zraje, a ledové slůvko na rtech tvých tak sladkých, tak žárných, tak ohnivých ve vroucí polibek staje.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1135. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  2. PÍSNĚ KE CHVÁLE DÍVČÍHO TĚLA. (František Taufer)
  3. SONET (Antonín Sova)
  4. VEČERNICE. (František Taufer)
  5. TICHÝ SMUTEK. (Antonín Klášterský)
  6. TY VLAHÝ A ČERVNOVÝ VĚTŘE... (Rudolf Medek)
  7. SLZA (Arnošt Procházka)
  8. Sloky (Antonín Sova)
  9. XXXI. Po dnech rozkoše, má drahá, (František Ladislav Čelakovský)
  10. Krůpěj. (Ferdinand Písecký)