Krůpěj.

Ferdinand Písecký

Polibkem slunce žhavějším než rety hořící vášní atomy tvoje uvedené v pohyb stoupaly v ether v sladkém opojení, až chladnou vlnou tvrdé skutečnosti sraženy k sobě objetím těsným tebe vytvořily, drobounkou krůpěj – jednu z nesčíslných – neznámou, tichou, s existencí krátkou. A letíš klidně měkkým vzduchem a bez protestu zajdeš v prachu země, vyschlou už půdu kypříc svojím žitím. A přece za tu krátkou existenci, tou cestou s výšin do náručí země ty malá, nepatrná, ale čistá jsi v sobě celý vesmír odrazila a slunce paprsek, jenž s láskou se tě dotkl, jsi rozložila v pyšnou krásu duhy. Vím, proč mám rád tu drobnou krůpěj deště.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

237. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. HOMO URBICUS (Arnošt Procházka)
  2. Tušení. (František Cajthaml-Liberté)
  3. VI. (Josef Kubelka)
  4. NA VELKÝ PÁTEK. (Petr Křička)
  5. SLUNCE. (Antonín Sova)
  6. SLZA (Arnošt Procházka)
  7. TICHÁ STRÁŇ (Jan Opolský)
  8. X Řev hmoty, jež věkům vstříc kypí pravěká (Stanislav Kostka Neumann)
  9. VIDINA. (Růžena Jesenská)
  10. PRVÉ JARO. (Hermor Lilia)