ČERNÁ JÍZDA.

Otokar Fischer

ČERNÁ JÍZDA.
Ledy se řítí, mosty se třesou. Skety, ať běsi vás neunesou! Ledy se tříští, stříkají pěny, na břehu diví se muži a ženy. Ledy se srážejí, já letím na kře, nevolám nikomu sestro ni bratře. Ty jenom, cizinko, pozor měj! Noc je a nezřím ti v obličej; krásná či nekrásná, patříš nám, půlnoci, mně a hlubinám. Se mnou kdo, hrůzy jen zakouší: Život i spása jsou na souši. 25 Kolkolem ledové rakve se ženou, já letím drahou předurčenou. Nikdy už pevné se nedotknu půdy, o pilíř, o břehy roztříštím údyúdy, nebo do řeky vichřice smete: na hrobě fialka nepokvete! Ale jak ty jsi se vyšvihla sem? Vznesla tě pěna? vyvrhla zem? sklouzla jsi s mostu v obětíobjetí vod? Víš, že teď ženem se o překot s mraky a s moranou, pozděj či spíš tůň že nás pohltí mrazivá – víš? Na břehu kupí se báby a hlupci: kupčíci lásky a svátostí kupci. Já letím smrti vstříc kolem vás po kře, volám vám: kuplíři, manžele, lotře! bůh bude milostiv ďáblovu synu: s posledním rouháním na rtech ať zhynu! 26