DAIMÓN

Otokar Fischer

Vůně vlahého vánku, rákosí, oliv a řas. Chvilkami vzduch je jak břitva, to s nočních hor fičel mráz. Všechno, co živo je, žije, že dýchá do ovzduší. Má duše modlí se díkem, že jinou je prolnuta duší. Jak bych moh milovat sever, kdybych byl nevzhořel pro jih! Jak bych si život směl přiznat, sám v nitru svém necítit sto jich! A je-li to kletba, můj rode, s tou bohatou kletbou se smiř! K výškám se pni a rosť hloub, však zírej vždy šíře, jen šíř!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

947. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Karel Babánek)
  2. TICHÉ SLOKY. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  4. Květy v ohni. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Pojď, lani uštvaná... (Augustin Eugen Mužík)
  6. Spi, oh jen spi! jeť lépe tam, (Irma Geisslová)
  7. Zlomena křídla... (Rudolf Richard Hofmeister)
  8. Večerní. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  9. Tak mi, duše moje, často připadá (Fanda Šimková-Uzlová)
  10. XVII. Elegie. (Josef Svatopluk Machar)