Klaněl ses bůžkům z mramoru a cetkám ladným(J6f)
a mávals zbraněmi jak dávno mrtví reci(J6f)
Pak v zmatku hesel časových byls stísněn jako v kleci(J7f)
Teď neukojen proudem doby stojíš nad ním(J6f)
a chceš znát skrytou souvislost všech věcí(J5f)
A vidíš člověk nemusí se ani vrátit(J6f)
zas nazpět k zástupům a jejich bludům(J5f)
přec cos ho váže k nim úd zdravý k zdravým údům(J6f)
květ krve své si jedním sluncem dáme líbat zlatit(J7f)
a v nejlepších svých chvílích jdeme od zákonů k pudům(J7f)
Dech morový jenž z černých knih k nám stoupá(J5f)
jen na čas hrozil být nám nebezpečný(J5f)
Osudu každý nevyzpytatelný úhoz sečný(J7f)
v bystřině vlastní krve hořící nás skoupá(J6f)
však z lázně té jde člověk nezmar čist a věčný(J6f)
Dar jara vonného a prahnoucího leta(J6f)
se s dary podzimu i zimy snoubí(J5f)
na naších nivách rozlehlých a v duše hloubi(J6f)
Všech cílů rozličných v sled přijde jedna meta(J6f)
ať pracujeme na poušti neb v sadu stinném loubí(J7f)
A často ovšem naše ramena se skříží(J6f)
a není přátelské to naše obejmutí(J6f)
Ať jakákoli síla nás to ku zápasům nutí(J7f)
ona též učí hleděti nás mraků mříží(J6f)
v tajemství propastná a v světů hnutí(J5f)
Ať v tržištích ať v celle poustevničí(J5f)
přec jeden hlad v nás nikdy neskojený(J5f)
hlad po pravdě a kráse květiny i ženy(J6f)
po setby bohatství jež svadá rychleji než klíčí(J7f)
Nevěra naše pouze zdánlivá je prostřed věčné změny(J8f)
Když lačný duch náš mnoho pochopí a pozná(J6f)
na rušném staveništi krásy(J4f)
tu teprv neklid nejistot se k slovu hlásí(J6f)
a se všech stran zní otázka zda možná(J5f)
by v změnách těch nám zrály naše klasy(J5f)
v hájích našich království hle jásot písní(J6f)
ze srdcí tlukoucích se line s fial vůní(J6f)
Lekníny neřeknou kdo usnul v tůni(J5f)
však jistě usnul v lásky zmatení a tísni(J6f)
Ta láska zlá Oh ne Jsme doma jenom u ní(J6f)