ŠÍLENÍ.

František Taufer

Byla noc jako teď. Tmy husté plno v ní. Spíš jsem je před sebou vytušil, nežli je uviděl. Čekali, že prý se za chvíli rozední. A kde je východ, to žádný z nich nevěděl. Stáli tam pod skalou tiši a nehnuti. Meče své schovali, pochodně shasili. Na jitro čekali, ke skále přimknuti. O slunce bohy své pokorně prosili. Smát jsem se nemohl. Musil jsem litovat. Všichni jsou studení. Nelze jim pomoci, dokud jim srdce a duše všem nebudou sluncem hrát. Myslel jsem na ně a šel jsem dál do noci. Byl jsem už daleko, už jsem je netušil, neviděl. Čekali, šílení, že prý se nad nimi zázrakem rozední. Řekl jsem vichoru, aby jim pověděl: Stvořte si slunce! Prozatím z pochodní.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

999. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. JED SAMOTY (Jan Opolský)
  2. OTÁZKY (Otokar Fischer)
  3. None (Josef Holý)
  4. I. (Sigismund Bouška)
  5. V BORECH. (Antonín Klášterský)
  6. DVĚ IMPROVISACE (Viktor Dyk)
  7. MLHY.*) (Svatopluk Čech)
  8. Vstříc tajům věčna. (Eliška Pechová-Krásnohorská)
  9. None (Adolf Racek)
  10. Legenda. (Augustin Eugen Mužík)