I.

Sigismund Bouška

Tak spolu ořem totéž horské pole, tak kamenité, v potu, do únavy, a jsou to často jenom skály holé, jež vzdorujíce zvedají své hlavy. Co sejem, smete často vody příval, neb kámen tvrdý uzavře své nitro, když večer jsem se v osení své díval, mě zklamalo již příští náhlé jitro. Ty hory tiché, dumné, mlčelivé, ty mají také svoje zvláštní bouře, a stejně chaty sní své touhy divé, z nichž, míru znak, dým k nebi spěje, kouře. Ten lid tak drsný v chování i slovu, tak nedůtklivě slyší slovo cizí, jeť obal jeho duše zroben z kovu, a těžko najít pod ním srdce ryzí. A k tomu bída u nás všude hostem, je Chudoba a Nouzín soused blízký, a týden celý u nás dlouhým postem jest od chaloupky první v konec vísky. A přec ten lid nám oběma je drahý, a ještě dražší malé jeho děti, jak v lásce k sobě lnem, cíl naší snahy je láska, v níž všem chceme vyhověti.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

795. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŠÍLENÍ. (František Taufer)
  2. VĚČNĚ VZPOMÍNATI (Hermor Lilia)
  3. TAK HLUBOKO. (Jaroslav Vrchlický)
  4. None (Josef Holý)
  5. POSLEDNÍ – – – (Irma Geisslová)
  6. V BÍLÉ NOCI (Božena Benešová)
  7. POSLEDNÍ TRIUMF. (Josef Lukavský)
  8. ÚSVIT (Josef Holý)
  9. KDYŽ ZA SVOU HVĚZDOU JDEŠ... (Karel Babánek)
  10. NOČNÍ KONTEMPLACE. (Zikmund Winter)