Parodie „Večerních písní“ Vítězslava Hálka.

Parodie „Večerních písní“ Vítězslava Hálka.
Přilítlo jaro z daleka a bláta plné strouhy, liják se tlačí z oblak ven a město rybník pouhý. Vylítli z dvora metači a každý v blátě píše, a plná stoka v ulici přesladkou vůni dýše. [93] Ševcovský mistr běží ven a pouští z hrdla hlásky: „Hoj, chaso, blátu sláva buď, zas dostanem zakázky!“ – Umlklo stromů šumění a lístek sotva dýše, a boháč dřímá krásný sen, tak tichounce, tak tiše. Na nebi vzešlo mnoho hvězd a nad mrakem tak volně – hle! tam ve čtvrti zatmělé kdos k oknu hledí bolně. V podálí hlídač kožíšek pod hlavu k spánku skládá – můj Bože! – a ten kdosi teď se s pytlem v pokoj vkrádá! – 94 Kdyby náš kmotříček s pivečkem přebýval, on by tak bolestně při práci nezpíval. Kdyby to pivečko s kmotrem noc probdělo, však by tak žalostně ráno se nednělo. – Na límci párek hvězdiček, šavle se s nima bratří, a s okna vzorek anděla na límec dolů patří. A dolů anděl sstupuje, jest v oku jeho láska, a lehký jako jarní dech; ten anděl – to je kráska. 95 Ten, kamkoliv se přiblíží, je kapse velkou mukou, a důstojníci, šarže pak ze židů groše tlukou. A koho anděl dotkne se, ten celičký se změní: dřív pokoj cítil v srdci jen a teď je samé – klení. – Já jsem ten ženich z Polánky, co hrdě vyjel do světa, aby tu pannu uviděl, co sama pokoj zametá. O ní šla věst: kdo vezme ji, ten za všecky to odnese, buď že se ve žluč promění, buď že mu hlava odře se. 96 I myslil jsem si u sebe: „Snad přec je někdo vyjatý?“ I vzal jsem ji – a za ten hřích teď v koště sám jsem proklatý. – Tys jenom ještě poupátko, jež sotva vešlo do světa, a na tvém nose přece již červená růže vykvetá. Ta růže tak je spanilá a „samožitné“ vůně, že měšec po ní vyhořel a mozek po ní stůně. – Divoucí div to, bože můj, co v kávě k nám se kloní: v ní krásný svět by stopil se a vše jen žije pro ni. 97 V kavárny čilé študentstvo svou vědu k pití honí, a baba, sedíc u kamen, ta sní a sní jen o ní. A výminkářka v komoře, než smrt jí hlavu skloní, ta pláče, plesá, touží, lká, ta mře a žije pro ni. BaBa, kruhy dam hned pod večer, když klep jim z úst se roní, o čem by mohly mluvit jen, nesmíce mluvit o ní!? – A kdyby vše potěšení v tom světě bylo vzato – a jenom pivo zůstalo, ten život stál by za to. 98 A kdyby k práci zvalo vše a pivo jenom k snění: já bych se k sudu položil a nechtěl probuzení. – Od svatby mladá ženuška v manželský pokoj vchází, a tajný plán a rozpočet ji k muži doprovází. Co dřív ten chudák netušil, v manželském stavu spatří, když láska ženy k parádě se s kapsou jeho sbratří. A mnohá tu se bouře zlá na hlavu jeho shlukne, a než ji šťastně zažehná, tobolky srdce pukne! 99 I myslil jsem si, jak by as bez lásky bylo světu: almanach byl by suchá poušť a v rýmech žádných „květů“. Znělek by plémě vymřelo a lýrou by se metlo, a žádný špatný básník by už nevyšel na světlo. A smutno, že by v salonech piano mohlo shníti a staré panny opravdu jen v klášteře umříti. – Ten kramář, ten se nazpívá, jak byl by píseň živá; ba, kdo na prodej písně má, nedivte se, že zpívá. 100 A kramář ten tak ode plic o vraždách zpívat umí, že div by člověk neplakal, třebas mu nerozumí. Ba, sám se právě podobám mu při svém veršování: neb i ty moje písně jsou jen krásy „mordování“. 101