PROLOG

Viktor Dyk

Tak často za rána zimního do dáli jeda v čas, temno noční kdy přechází v svítání bledá, v hukotu vlaku jsem uslyšel jakoby písničku chůvy. V polosnu slovům jsem rozuměl, jež ke mně mluví, v polosnu záclonu odhrnul tajů ukrytých v době denní. V polosnu scény jsem uslyšel nádherných dramat, v polosnu klíč se mi k problémům nejvyšším namát’. V polosnu přišlo blíž všechno to, co za dne není. V polosnu výzvu jsem uslyšel: za mne mluv. Mou bolest osvětli, mé lidem přibliž hoře. Můj profil zachytni, než pohltí mne moře. A pocit viny měl jsem, procitnuv. Hrot výčitky v mém nitru zahlodal. Dnů pohltí to všecko sypký písek. A zachytím jen ubohoučký výsek z krajiny cesty opodál.

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

110. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Intermezzo. ( K. Egor)
  2. KNIHA. (Jan Červenka)
  3. MĚSÍC Z RÁNA. (Eliška Krásnohorská)
  4. Kde jsou ty časy? (Jaroslav Vrchlický)
  5. Večernice. (Václav Antonín Crha)
  6. (MONTBLANC.) ( H. Uden)
  7. 2. V hloubi citů kde mám slova vzíti (Karel Hynek Mácha)
  8. VY STÁLA JSTE NA ROHU ULICE... (Jan Spáčil-Žeranovský)
  9. Poslední píseň. (Julius Alois Koráb)
  10. PÍSEŇ DCERY JEFTOVY. (Jaroslav Vrchlický)