PROLOG

Viktor Dyk

PROLOG
Tak často za rána zimního do dáli jeda v čas, temno noční kdy přechází v svítání bledábledá, v hukotu vlaku jsem uslyšel jakoby písničku chůvy. V polosnu slovům jsem rozuměl, jež ke mně mluví, v polosnu záclonu odhrnul tajů ukrytých v době denní. V polosnu scény jsem uslyšel nádherných dramat, v polosnu klíč se mi k problémům nejvyšším namát’. V polosnu přišlo blíž všechno to, co za dne není. V polosnu výzvu jsem uslyšel: za mne mluv. Mou bolest osvětli, mé lidem přibliž hoře. Můj profil zachytni, než pohltí mne moře. A pocit viny měl jsem, procitnuv. Hrot výčitky v mém nitru zahlodal. Dnů pohltí to všecko sypký písek. A zachytím jen ubohoučký výsek z krajiny cesty opodál.
Básně v knize Podél cesty:
  1. PROLOG
  2. POZDRAV VRACEJÍCÍM SE FRANCOUZSKÝM LEGIONÁŘŮM
  3. NA UVÍTANOU
  4. TĚM, KTEŘÍ NEJDOU
  5. TĚM, KTEŘÍ BYLI „OMLADINOU“
  6. TĚŠÍN
  7. KVĚTNOVÉ RÁNO
  8. ODPOVĚĎ
  9. I Mám také ctižádost...
  10. II Červen 1919
  11. LOUPEŽNÍK
  12. „VOGELFREI“
  13. MRTVÝM HŘBITŮVKU NOVOZÁMECKÉHO
  14. ZA NAŠÍ VESNICÍ – –
  15. VÝROČÍ
  16. HLEDAL JSEM...
  17. DEN V ZÁŘÍ
  18. PŘED SEDMOU HOROU
  19. DEN VÝROČÍ 28. X.
  20. DEN V ŘÍJNU
  21. PSÁNO CESTOU Z LIBŠTÁTU
  22. TĚM, KTEŘÍ ZAPOMNĚLI
  23. PROLOG K „ONDŘEJI A DRAKU“
  24. POHŘEB
  25. PAMÁTCE BOŽENY NĚMCOVÉ
  26. TEMNÝ POKOJ
  27. ***
  28. NOC ZLOČINU
  29. ***
  30. PORTRÉT BOLŠEVIČKY LIBUŠÍNSKÉ
  31. PSÁNO 9. DUBNA CESTOU ZE SLANÉHO
  32. PRŠELY KVĚTY V MÁJOVÝ DEN
  33. 27. VI. 1920
  34. MAKOVÉ POLE
  35. DOJEM
  36. TĚŠÍN
  37. ODPOVĚĎ
  38. RADOST
  39. PROLOG K „POSLU“ NA DEN 8. LISTOPADU 1920
  40. PORTRÉT KRESLENÝ V PARLAMENTNÍ LAVICI ZA HISTORICKÉ SCHŮZE