TĚM, KTEŘÍ BYLI „OMLADINOU“

Viktor Dyk

TĚM, KTEŘÍ BYLI „OMLADINOU“
To jarní bouře byla a měla kouzlo jar. To ze všech darů mládí byl nejkrásnější dar. V tom chaotickém zmatku byl cílem každý jist: společná byla láska, společná nenávist! Dohřměla bouře ona, jak vždycky dohřmívá. Ta hlava byla lysá, ta lety šedivá a rozešly se cesty a býval na nich prach... A zbyla stopa bouře jen v tichých vzpomínkách. A moudří lidé řekli: jakoby nebyla vzdálená bouře jarní, jež hlavy zbláznila. Mladistvá hloupost pouze, dost celkem nevinná! – Dál žije zašlé dotud, dokud se vzpomíná! Ta láska plála ještě, jež v mládí zaplála, ta nenávist tu byla a pouze čekala: snad rok a možná roky a možná lidský věk! Kéž muž to může říci, co mladík nedořek’. To jarní bouře byla a měla kouzlo jar, leč dočkati se posléz je nejkrásnější dar, ta láska plane ještě, jež v mládí zaplála, a nenávist ta stará, hle, ta se dočkala! 9
Básně v knize Podél cesty:
  1. PROLOG
  2. POZDRAV VRACEJÍCÍM SE FRANCOUZSKÝM LEGIONÁŘŮM
  3. NA UVÍTANOU
  4. TĚM, KTEŘÍ NEJDOU
  5. TĚM, KTEŘÍ BYLI „OMLADINOU“
  6. TĚŠÍN
  7. KVĚTNOVÉ RÁNO
  8. ODPOVĚĎ
  9. I Mám také ctižádost...
  10. II Červen 1919
  11. LOUPEŽNÍK
  12. „VOGELFREI“
  13. MRTVÝM HŘBITŮVKU NOVOZÁMECKÉHO
  14. ZA NAŠÍ VESNICÍ – –
  15. VÝROČÍ
  16. HLEDAL JSEM...
  17. DEN V ZÁŘÍ
  18. PŘED SEDMOU HOROU
  19. DEN VÝROČÍ 28. X.
  20. DEN V ŘÍJNU
  21. PSÁNO CESTOU Z LIBŠTÁTU
  22. TĚM, KTEŘÍ ZAPOMNĚLI
  23. PROLOG K „ONDŘEJI A DRAKU“
  24. POHŘEB
  25. PAMÁTCE BOŽENY NĚMCOVÉ
  26. TEMNÝ POKOJ
  27. ***
  28. NOC ZLOČINU
  29. ***
  30. PORTRÉT BOLŠEVIČKY LIBUŠÍNSKÉ
  31. PSÁNO 9. DUBNA CESTOU ZE SLANÉHO
  32. PRŠELY KVĚTY V MÁJOVÝ DEN
  33. 27. VI. 1920
  34. MAKOVÉ POLE
  35. DOJEM
  36. TĚŠÍN
  37. ODPOVĚĎ
  38. RADOST
  39. PROLOG K „POSLU“ NA DEN 8. LISTOPADU 1920
  40. PORTRÉT KRESLENÝ V PARLAMENTNÍ LAVICI ZA HISTORICKÉ SCHŮZE