PSÁNO CESTOU Z LIBŠTÁTU

Viktor Dyk

PSÁNO CESTOU Z LIBŠTÁTU
Chápala dobře, že as nedoletí. A chápem’-li to, těžko tu. Ty oči bylo smutno uviděti bezmocné vůči životu. Ten pohled bezradný a odevzdaný, ta jemná, marně roztoužená líc. Svůj celý život přijímala rány rozjitřujíc se, ale nebouříc. V den podzimní a mdlý sám po chorobě jsem zablácenou cestou přišel k ní. Horečné tváře zřel a ruce obě tak hubené a tolik nervosní. 23 V den podzimní, kdy příliš brzo tmí se, zas do těch očí zřel jsem nemocné. Bezradné oči ještě lekaly se i vůči smrti bezmocné. Konec října 1919.
Básně v knize Podél cesty:
  1. PROLOG
  2. POZDRAV VRACEJÍCÍM SE FRANCOUZSKÝM LEGIONÁŘŮM
  3. NA UVÍTANOU
  4. TĚM, KTEŘÍ NEJDOU
  5. TĚM, KTEŘÍ BYLI „OMLADINOU“
  6. TĚŠÍN
  7. KVĚTNOVÉ RÁNO
  8. ODPOVĚĎ
  9. I Mám také ctižádost...
  10. II Červen 1919
  11. LOUPEŽNÍK
  12. „VOGELFREI“
  13. MRTVÝM HŘBITŮVKU NOVOZÁMECKÉHO
  14. ZA NAŠÍ VESNICÍ – –
  15. VÝROČÍ
  16. HLEDAL JSEM...
  17. DEN V ZÁŘÍ
  18. PŘED SEDMOU HOROU
  19. DEN VÝROČÍ 28. X.
  20. DEN V ŘÍJNU
  21. PSÁNO CESTOU Z LIBŠTÁTU
  22. TĚM, KTEŘÍ ZAPOMNĚLI
  23. PROLOG K „ONDŘEJI A DRAKU“
  24. POHŘEB
  25. PAMÁTCE BOŽENY NĚMCOVÉ
  26. TEMNÝ POKOJ
  27. ***
  28. NOC ZLOČINU
  29. ***
  30. PORTRÉT BOLŠEVIČKY LIBUŠÍNSKÉ
  31. PSÁNO 9. DUBNA CESTOU ZE SLANÉHO
  32. PRŠELY KVĚTY V MÁJOVÝ DEN
  33. 27. VI. 1920
  34. MAKOVÉ POLE
  35. DOJEM
  36. TĚŠÍN
  37. ODPOVĚĎ
  38. RADOST
  39. PROLOG K „POSLU“ NA DEN 8. LISTOPADU 1920
  40. PORTRÉT KRESLENÝ V PARLAMENTNÍ LAVICI ZA HISTORICKÉ SCHŮZE