DEN V ŘÍJNU

Viktor Dyk

DEN V ŘÍJNU
Utichlým krajem podzim šel, měl babí léto na skráni. Z vlaku jsem ještě uviděl šípkové keře na stráni. Vrby se tiše klonily nad poukrytým potokem. Zorané lány mluvily o klidu mrtvém, hlubokém. Hluboký klid a vážný klid, opravdový a skutečný. A mně se chtělo zachytit paprsek ještě slunečný. Do jakých končin šel jsi plát, do jakých zmizel okrsků? A jakým hlasem zavolat, slunečný jarní paprsku?