MAKOVÉ POLE

Viktor Dyk

MAKOVÉ POLE
To bylo v polích, v polích kdesi. Brambory, žito, oves představte si a únavu a samotu. Tu zdá se vám, že bezúčelny kroky, boj neúmorný, tvrdé práce roky, to všechno marno bylo tu. 38 V takové chvíli šel jsem tiše poli. Ne, nelze říci, že tě něco bolí, je jenom mrtvo takové. To není žal, prach jenom na vše sedá a všechny barvy mdlé a mrtvé, běda! Tu políčko zřím makové. Ve větru barvy bujně zatančily, na slunci barvy sobě zahýřily. Ne, není prachu, není bolu, ztrát. Růžové, bílé vida tančit květy, cos pocítil jsi jak před mnoha lety: tak bez příčiny chtělo se ti smát! To bylo v polích, ticho bylo vůkol. A včera úkol, zítra zase úkol. A možná hoře bezmezné. – Kéž každý, kdo jde cestou zaprášenou sám se svou myšlenkou a s hlavou nakloněnou, políčko s máky nalezne! Kochanov, červenec 1920.