KVĚTNOVÉ RÁNO

Viktor Dyk

KVĚTNOVÉ RÁNO
To v polospánku rána, kdy nevíš, spíš či bdíš, to v polospánku rána přišla ke mně blíž, u lože stanula tak, jako byla živá, s tichoučkým úsměvem, jímž srdce pookřívá, má sestra Hedvička, jež spí dvanáctý rok, jež měla tichý zrak, jež měla tichý krok, a tiše umřela po těžkých dlouhých mukách. Hrst kvítí nesla mi, vzrostlého v labských lukách. V Polabí vykvetla, Polabím voněla. Na lože dala ji a slova neděla, kams’ šla zas daleko, tam, kde je mnoho mil. A já jsem pohnul se a já se probudil. 10 Po lučních květinách sled vůně ještě zbýval. A volno bylo mi tak, jak když zdráv jsem býval. Nemocnice, květen 1919.
Básně v knize Podél cesty:
  1. PROLOG
  2. POZDRAV VRACEJÍCÍM SE FRANCOUZSKÝM LEGIONÁŘŮM
  3. NA UVÍTANOU
  4. TĚM, KTEŘÍ NEJDOU
  5. TĚM, KTEŘÍ BYLI „OMLADINOU“
  6. TĚŠÍN
  7. KVĚTNOVÉ RÁNO
  8. ODPOVĚĎ
  9. I Mám také ctižádost...
  10. II Červen 1919
  11. LOUPEŽNÍK
  12. „VOGELFREI“
  13. MRTVÝM HŘBITŮVKU NOVOZÁMECKÉHO
  14. ZA NAŠÍ VESNICÍ – –
  15. VÝROČÍ
  16. HLEDAL JSEM...
  17. DEN V ZÁŘÍ
  18. PŘED SEDMOU HOROU
  19. DEN VÝROČÍ 28. X.
  20. DEN V ŘÍJNU
  21. PSÁNO CESTOU Z LIBŠTÁTU
  22. TĚM, KTEŘÍ ZAPOMNĚLI
  23. PROLOG K „ONDŘEJI A DRAKU“
  24. POHŘEB
  25. PAMÁTCE BOŽENY NĚMCOVÉ
  26. TEMNÝ POKOJ
  27. ***
  28. NOC ZLOČINU
  29. ***
  30. PORTRÉT BOLŠEVIČKY LIBUŠÍNSKÉ
  31. PSÁNO 9. DUBNA CESTOU ZE SLANÉHO
  32. PRŠELY KVĚTY V MÁJOVÝ DEN
  33. 27. VI. 1920
  34. MAKOVÉ POLE
  35. DOJEM
  36. TĚŠÍN
  37. ODPOVĚĎ
  38. RADOST
  39. PROLOG K „POSLU“ NA DEN 8. LISTOPADU 1920
  40. PORTRÉT KRESLENÝ V PARLAMENTNÍ LAVICI ZA HISTORICKÉ SCHŮZE