POHŘEB

Viktor Dyk

POHŘEB (V. K.)
To zřídka dělo se, však někdy se to dělo: vzduch čistý býval-li v čas, kdy se uklízelo, Zimmermann zavřel symbolicky zrak v židli se houpaje. A značilo to pak: na chvíli vkročit lze do cely sousedovy a slov pár vyměnit, co klíčník sobě hoví. Rozličné obrázky na stěně visely tu; 27 vzpomínky na domov a interieur bytu, fotografické mladých tváří snímky. Souseda v županu kouř halil jeho dýmky. – Sníh mokval pod nohou a v chladné bláto měk’ a já šel v průvodu pod mocí vzpomínek, můj veršík rozmarný zněl v duši notou bědnou: „Že možná po base se bude stýskat jednou.“