II Červen 1919

Viktor Dyk

II
Červen 1919

A v srdci mém, kdys blouznivém a chorém, v mém srdci opovržení. Ztracené kampaně.
To bylo. Hrdě kdysi měřil jsem úspěchy bědné, čestné ztráty. A nenávisti vzkvetl v srdci mém květ jedovatý. To bylo kdysi. Mohu stejné zlo a stejnou bídu v lidských očích čísti. Leč přehlížím dnes vše, co zhřešilo, bez nenávisti. Bez nenávisti. Ale cos jak strach, cos jako úzkost jas vždy znovu halí. Ptát musím se: Což jsme my po Čechách nedozráli? A svoboda jen jako děcku nůž, jímž pořeže se, ale neubrání. A navždy mrtvo v rodné zemi už lásky vzplání? Psi rvou se o kost, vlky slyším výt a ďábel, ten se potměšile směje. Chtěl bych tu s vámi ještě chvíli být, neboť zle je. Nemocnice, červen 1919.