VZPOMÍNKA

Hermor Lilia

Třpyt svaté stálice sám na skle černém bděl a propast uhlová se rozvírala za ním a vítr bolestný se v chladném krbu chvěl jak dítě ztracené svým převysokým lkáním. Noc táhla hluboká. I klavír daleký v mollových akkordech tich’ tlumen bledou rukou a tu van větru byl chór prázdný, předvěký, z rtů kněžek nirvanských, mdlých marna tesknou mukou. Je v dálce širá pláň, kde klidná světla věčná zří na mlčení cest, v němž naše kročeje lze tušit dosavad, jak v stínech aleje tam jednou braly se v den dávný nekonečna.

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

84. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Touha samoty. (Jiří Karásek)
  2. V ČERVENCOVÉM VEČERU. (Adolf Brabec)
  3. Ve vlašské kapli. (Xaver Dvořák)
  4. PODZIMNÍ (František Cajthaml-Liberté)
  5. DEŠŤ A PÍSEŇ (Hermor Lilia)
  6. MĚSTO (Hermor Lilia)
  7. KACHNA DIVOKÁ (Jan Opolský)
  8. PÍSEŇ CIZÍ BOLESTI (Karel Toman)
  9. VIII (Karel Hlaváček)
  10. TERCINY. (Jaroslav Goll)