Byly otevřeny dveře v šeru,

Hermor Lilia

kde mluvu mají staré kameny, v tu, jíž jsem léta chodil v spánku svém. V úzké chodbičce tam proti sobě jsme stáli zas; a pozdní večer letní nás tavil šerem svým, že matná tvář žila jak jasný za závojem sen a drahé tělo v temný neútvar se rozplynulo, pohyb ruky byl jen zabloudilý přelet bělavý. V tu chvíli blaží, sobě vmýšleti, že v temné svého tvaru mrákavě, zbavené obrysů a podstaty, nic nejsi víc než sladký, moudrý duch a svěží srdce teple tepoucí. I mne už setřel soumrak zahoustlý a trudné hmotnosti mne pozbavil. Tak tu jsme byli bytost jen a bytost. A dlouho stáli, živý stín a stín, než podána je ruka loučení. Před tolika zaraženými léty tu vedle v jizbě, dosud nezměněné, chvíle byla, u dobrého stolu, kdy se těžké tmělo mlčení a hustě zastavil se všechen čas. I dnes je chvíle, jaká v srdci zbývá jak drahá jízva věčně tesknící. Ale praví: „Setkání vás dvou na léto zemi nebylo tak krátké, jak chtělo mníti rozbolněné mládí. Dlouhá léta šuměla a táhla, dlouhý, marný, bezvýznamný vítr. Ale přec jen přišel někdy zas, znovu vzkříšen, večer ztracený a ono setkání dvou tichých rukou. Na chmurných, bezúčelných pláních země přec na dlouhou jste setkali se chvíli.“ Milá duše! Budeme-li jednou plameny zářivými v hrozném světle, na ni vzpomeň, vzpomeň v zásvětí. Však budeme-li jenom prach a naše zašlá jména pouhý stín a řádka písně zetlí nikým nečtená, přec nezmarna je aspoň skutečnost, že přece jednou býval na zemi ten oblak citu, teplo hluboké, jenž dlouho ještě vzduchem duchovním vlát bude, bez pána a cíle bloudící, všem neznámý a dávný závan.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

525. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TANEC NA HORÁCH. (František Taufer)
  2. PANDÉMONIUM (Rudolf Medek)
  3. POHYB NĚMÝCH ÚST. (Otokar Březina)
  4. SLZA (Arnošt Procházka)
  5. Tichá bolest. (Otokar Březina)
  6. Vzpomínka z Lublaně. (Bohdan Kaminský)
  7. MASKA MRTVÉ MLUVÍ (Otokar Fischer)
  8. Chorál mrtvých. (Jiří Karásek)
  9. VÝKŘIK. (Karel Boromejský Hájek)
  10. XVII. Vždy třetí s půlnoci – co, proč mě budí? (František Leubner)