Z Lublaně bílé(J2f)
kde pod námi se chvěla země(J4f)
si vzpomínám té jedné chvíle(J4f)
kdy temně(J1f)
to zahučelo pod námi(J4m)
a zem se třásla pod nohou(J4m)
V úzkosti která omámí(J4m)
já Lublaní šel ubohou(J4m)
kde v základech se zachvívaly domy(J5f)
a muži trnuli a naříkaly ženy(J6f)
a zoufalý a vyděšený(J4f)
lid rukama jen lomí(J3f)
a naříká a kvílí(J3f)
v příští chvíli(J2f)
zas nový hukot táhlý(J3f)
a nový náraz pod zemí(J4m)
že noha vrávorá a stane(J4f)
a člověk jejž strach pojal náhlý(J4f)
jsa roveň zvěři štvané(J3f)
tu hrůzou oněmí(J3m)
A pod zemí bouř nová ozve se(J5m)
a při tom novém otřese(J4m)
vše v zmatku prchá kolem puklých zdí(J5m)
ó běda kdo se opozdí(J4m)
To byla chvíle zoufalá a hrozná(J5f)
kdy strach vše chvátí(J2f)
kdy nevěda co příští chvíle dá ti(J5f)
se chvěješ hrůzou a kdy člověk pozná(J5f)
jak zoufale je malý(J3f)
oproti moci oné strašlivé(J5m)
jež z dálky bouří temně(J3f)
a s hukotem se blíž a blíže valí(J5f)
a otřásá teď útrobami země(J5f)
jak druhdy v Ninive(J3m)
Já k svému srdci sáh(J3m)
a řekl jsem si v této chvíli bědné(J5f)
že jako v země útrobách(J4m)
i v lidské duši(J2f)
spí bouře krutá již kdo sotva tuší(J5f)
než jednou zalomcuje nitrem tvým(J5m)
než bolest srdce vyvře zoufalstvím(J5m)
Spí utajena třeba dlouhá léta(J5f)
že o ní sotva víme(J3f)
Tam třeba roky dříme(J3f)
a najednou v té chvíli jedné(J4f)
se zvedne(J1f)
když člověk ani netuší(J4m)
a jako bouře zaburácí do duší(J6m)
všech kdo v té chvíli zoufalství jsou sami(J5f)
A bouře chvěje srdce hlubinami(J5f)
že po míru je veta(J3f)
a co jsi léta stavěl rázem smetá(J5f)
a rázem přehluší(J3m)
tvůj výkřik zoufalý(J3m)
A co jsi chtěl tvé sny i tvoji práci(J5f)
vše rázem rozvalí(J3m)
vše najednou ti kácí(J3f)
i duše mír ten vytoužený léty(J5f)
i všecky naděje(J3m)
i celý život kletý(J3f)
Tak v hlubinách se bolest zachvěje(J5m)
a ze všeho tu pro památku chudou(J5f)
jen trosky sotva zbudou(J3f)