ČÍSLO 14. Až přijde chvíle poslední

Karel Hugo Hilar

Až přijde chvíle poslední a řekne Osud: – Přestat hrát! – tváře si čistě nalíčím a nejlepší obleku šat. Rudou si vezmu čapku svou a nejpestřejší, jejž mám, šat – své duše strůny naladím a píseň svou budu zpívat. Já v svých snech si zapěji, o rudých touhách budu hrát.. svou duši písní rozzvučím.. a pak se budu usmívat. Klonit se budu zdvořile, polibky tiché posílat a mezi dámy v hledišti pohledy amorosní stlát. A řeknu pak: – Au revoir! Já měl vás, sladké, tolik rád –! – Já na jevišti u svých dam a v applausu chci umírat.

Patří do shluku

jeviště, herec, publikum, opona, obecenstvo, komedie, divadlo, autor, divadelní, potlesk

120. báseň z celkových 509

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČARNÁ PĚLKA. (Adolf Heyduk)
  2. Srdce svého žhavé zlato. (Růžena Jesenská)
  3. Má melodie. (Augustin Eugen Mužík)
  4. LEŽ. (Kamil Berdych)
  5. Já hazardně hrál, nač zapírat, (Adolf Racek)
  6. ZA MARUŠKOU BITTNEROVOU (Bohdan Kaminský)
  7. XII. Causerie o dvou maskách. (Jaroslav Vrchlický)
  8. NAD NOVÝM DRAMATEM (Jiří Mahen)
  9. SLOVÁCKÝ HUDEC (Jiří Mahen)
  10. PO SOIRÉE U PANA TOVÁRNÍKA. (Antonín Klášterský)