ČÍSLO 14. Až přijde chvíle poslední

Karel Hugo Hilar

ČÍSLO 14.
Až přijde chvíle poslední
Až přijde chvíle poslední
a řekne Osud: – Přestat hrát! – tváře si čistě nalíčím a nejlepší obleku šat.
Rudou si vezmu čapku svou a nejpestřejší, jejž mám, šat – své duše strůny naladím a píseň svou budu zpívat. Já v svých snech si zapěji, o rudých touhách budu hrát.. svou duši písní rozzvučím.. a pak se budu usmívat. Klonit se budu zdvořile, polibky tiché posílat a mezi dámy v hledišti pohledy amorosní stlát. A řeknu pak: – Au revoir! Já měl vás, sladké, tolik rád –! – Já na jevišti u svých dam a v applausu chci umírat. 27