PROLOG.

Karel Hugo Hilar

PROLOG.
Jest jedno mi, co řeknete, a jaký snad váš bude soud... Nad karriéru blázna víc nebudu moci dosáhnout. Je jedno mi, co řeknete... Mám starou loutnu.. bílou líc.. a napřed tuším, co o mně z Vás každý bude chtíti říc’. Je jedno mi, co řeknete ke kantům mojich gavottin... Račte uvážit! Zpívá přec ty sloky pouhý cabotin...!! 9 Však –!? Égal! Mám svou útěchu, ať v soudu vašem světlo, stín, že každý z vás jest jako já v životě pouhý cabotin. My všichni harlekýny jsme.. Jedněm jest mlčet. To jste vy! A trochu mluvit strpí se jen mého druhu bláznovi –!! 10