ČÍSLO 6. Mé lásky pluly do dálek,

Karel Hugo Hilar

ČÍSLO 6.
Mé lásky pluly do dálek,
Mé lásky pluly do dálek,
já osamotněl v žití sám.. jen když už po hře, za noci na jejich rety vzpomínám.
Na jejich vášeň, horkou líc a bílá těla z asbestu... a ve vzpomínkách podléhám po jejich tělech tužeb stu... Mé lásky zvadly v růžích mi a odlétly mi na písních... Je marno volati je zpět: líc už je vráska, kadeř sníh – – Mé lásky jarem umřely a s nimi teplo mladých snů.. až jednou budu modlit se, před jejich oltář poklesnu – – – Mé lásky v mlhách zmizely a tiše spí pod nebesy... Pohádku sladkou budu pět’ o nich na smích své „noblessy“. 17