KATASTROFA.

Karel Hugo Hilar

KATASTROFA.
Je všady šero.. údy vysíleny – v prsech dlí stesk a na rtech bledost mdlá.. všady už šero.. víc se připozdívá.. má duše tichá vzad se ohlédla. A tam byl stesk, tam byly viny, pláče, prohraný boj a muka otroka.. postavy bílé.. pouta temně řvala.. – – má duše tichá usedavě štká – – Je v předu šero.. víc a víc se stmívá.. – A tolik cesty ještě do dálek! – Údy jsou sláby.. vůle zotročena.. a všude šero – marno hledat lék – – Je v dálkách tma již.. cesty zataženy.. na horizontě vítr slyším hrát.. stíny se množí, k prsům mým se kloní – – a duše šeptá: „Teď chci umírat!“ 38