KUPLET.

Karel Hugo Hilar

KUPLET.
Když se někdy jedná o to v pokročilé společnosti, v zologické zahradě-li exemplářů zvěři dosti, zčepýří se, rozumuje: „Sbírky hojné nutno míti, víc se musí zakoupiti, má-li s pokrokem se jíti.“ Když se o to disput vede, kolik má být každodenně žirafě, hyeně, tygru dáno: zda-li víc, či méně, jednohlasně konstatuje: „Slonům, oslům nechť se přidá, na tu zvěř, co se tu vydá, jinde nechť se amputuje.“ Nejen pouze zvěřince teď, humanity pěstují se: nemocnice, chudobince, convivia zřizují se. 52 Pro ubohé vězně zdobí a zvětšují kriminály: Merkur střehou skrytý v dálidáli, slovem: jde se s časem doby. Když však o hrst drobtů prosí plebeiové mdlí, ubozí.. jen co od úst zbude slona.. s tou že spokojí se dosí ukazují děti svoje: takhle že se nedá žíti, páni radí: „Nechat býti vše, jak bylo – moudrost to je!je!“ Opatrně potom dají dohromady svoje hlavy: „Takhle nemohou prý žíti naše nízké, chudé davy. Co soudíte o tom, páni?“ „„Je to frase pouze vonná.. Jiná starost: Páni, slona zvláštní jalo ujímání – –““ 53