ČÍSLO 9. V životě smíchem jsme jen my..

Karel Hugo Hilar

ČÍSLO 9.
V životě smíchem jsme jen my..
V životě smíchem jsme jen my..
my rodíme se – k smíchu; už v příchod náš se chechtá dav.. a matka pláče v tichu – –
Taťka komiku stupňuje, i jemu zor se kalí, a slzu jeho applausem vítá dav neurvalý – – V životě smíchem jsme jen my.. Toť osudy jsou naše. Na prkna stoupnem: – Smíme žít? – tážem se davu plaše. – Má?.. Nemá? – dlouho zkoumá dav a ryčně usmívá se. – Ať žije! v posled rozhodnou. – Být dobrým bláznem zdá se..! 21 Tož žijem.. Blbý na rtech smích, za peníz: lásky, žaly.. Co draho srdci, rozdáme, by mdlé se davy smály. Tož žijem.. Tváře líčené, jen by se davy smály.. a na tom smíchu profanním své klenem idealy. Tak žijem.. Na rtech lež a klam.. duší stesk s bolem zívá, a ret náš, by se někdo smál a našim snahám zatleskal, pikantní chancon zpívá – – – 22