* * * Tak jistě vím to, kdybys přišla

Karel Hugo Hilar

* * *
Tak jistě vím to, kdybys přišla
Tak jistě vím to, kdybys přišla
s tou svojí něhou ke mně zas, že zapomněl bych starých bolů a líbal bych tě na rty zas.
To jistě vím, kdybys tak přišla s tím snivým tichem, v němž spal jed, že znova zatoužil bych vřele tvých cév se vínem opíjet. To jistě vím, kdybys tak přišla mně jako dříve svatost lhát, bych neuvěřil, že bych musil svou celou duši přemáhat. A zdá se mi tak v nocích šerých, když v lýru snů svých počnu hrát, že kdybys ke mně přišla zase v své platonické, dětské kráse, že znova řek’ bych: Mám tě rád.. – – 35 Však marno volat zpět zas k sobě tebe, jež ve svých hříších spíš.. Dohraješ.. splyneš v temných dálkách.. a ke mně víc se nevrátíš. A kdybys přišla, skalila bys, co k tobě svatasvato v srdci mém.. A takhle přece zůstaneš mi dětinských snění fantómem. 36