JESEŇ DUŠE.

Karel Hugo Hilar

JESEŇ DUŠE.
Duše zívá unavením, sladkobolnou impotencí, myšlenky už z hlavy prchly, lány duše prázdny jsou. Horkost spánky opustila, líně plyne krev mi v žílách, ohně v ňadrech povymřely, duší jeseň prochvívá. Vymizely rudé touhy, fantasticky nanesené, vymizela všechna přání.. Spánek padá do duše. Monotonně hučí větry.. lampa vůle dohasíná – – duší šeptá jedno přání: ve větrech těch dohasnout. 40