DĚVČÁTKO našlo potkana
DĚVČÁTKO našlo potkana
za stodolou,
srst byla z něho zedrána
a dítě se ho ujalo,
do rukou vzalo, zpívalo:
hajej, hajej, hou, hou!
Děvčátku oči zářily
nad zdechlinou,
blažeností se třpytily
a jako úsměv v samotách
stříbrné písně hlas se táh’:
hajej, hajej, hou, hou!
Potkane, scíplý potkane,
ty’s už jen hnůj,
mor jenom z tebe povstanepovstane,
a přece kdybych světem vlád’,
do srdce by mi smutek pad’
pro divný osud tvůj!
9