NEZNÁM...

Vladimír Houdek

Park známý, vůně pln. Noc toužná obnažila na ložích nebeských hvězd bílých na tisíce – i sním, jak bychom zde, kde šla jste vášní spilá, se měli setkati dnes, dětsky žertujíce, ze zadu, po špičkách, jak byste přijít měla, mně zakrýt dlaní zrak, jak přivřen v sladké mdlobě, a po svém jménu ptát se, šťastně rozechvělá, s tím smíchem srdečným, jak zvonil v dětské době. Já cítím: Kouzla víc, než ve hvězd záři bílé, je ve tmě pod žhavou a chvějící se dlaní, v níž oheň života plá v nejbujnější síle! „Vy znáte mne – kdo jsem!...“ – zní Vaše vyptávání. Já – – znám jen mocný žár, jímž spíjí vaše rety, znám vášeň, vilný vzdech, jenž vlnou ňader chvěl, však jinak neznámou jste, cizí, jak ty světy, k nimž sentimentálně a hloupě zrak můj zřel.

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

456. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DĚTEM. (Adolf Bohuslav Dostal)
  2. Ó kdo to víme, dítě mé, (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. XLII. Mé krásné plavozlaté dítě, (Adolf Heyduk)
  4. PŘÍTELI Z ROZKOŠNÉHO KOUTA (Antonín Sova)
  5. Již večernice prodrala se šerem, ( H. Uden)
  6. Vstup. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Dech májový dětství. (Karel Nejč)
  8. MLADÉ DÍVCE. (Adolf Brabec)
  9. ZÁZRAČNÁ PROMĚNA. (Zikmund Winter)
  10. VZPOMÍNKA. (Adolf Brabec)