NÁRODNÍ BLAHOBYT.
Velký Václav (nech ho ležet, pane)
slavný příklad potomkům svým dal,
pěkných volů stádo spočítané
poslušně, když Němcům posílal.
Během času povinnost ta přešla,
volů doma spousta zůstala,
a tak z toho do budoucna vzešla
pro nás všecky škoda nemalá.
13
Svoji ku svým! To se snadno řekne,
nepociťujem-li nadbytek
a tak víme, že by bylo pěkné
daní zase dávat dobytek.
Máme zrovna exempláře skvělé
– kdo má oči, ten je uhlídá –
měně v duchu jsou a více v těle,
jak to čas a dobré bytí dá.
Rohy mají od přírody řádné,
mnohý plusem ještě parohy,
vybírání hravé je a snadné
pod blankytem české oblohy.
Stačí pohled na národní žlaby,
v nichž se třpytí zlaté papání,
marně k němu chce se dráti slabý,
silný vždy ho trká, odhání.
Pivovary, záložny a banky
rohatými obleženy jsou,
ať už Václavy anebo Janky
ze zvyku se také jmenujou.
A tak je to pěkná podívaná
od Krkonoš dolů k Šumavě,
jak Čechie, cudná Slavská panna,
nahá je od paty ku hlavě.
Její krásu, bohatství a statky
rohatí si klidně rozdělí,
místo aby na národní jatky
jsme je bez váhání věšeli.
Vývoz proto nutno znova začít,
k povinnosti dávné uznat vztah – – –
ale strach mám, že už nelze stačit
vyvézt voly vzrostlé po Čechách...
14