OTEC.
Víc nelze přáti si, než křemen býti
a krystal stvořit tvrdý, zářivý,
v němž zmocněno se všecko oživí,
co v hmotě původní jen matně svítí.
Být farář chudý – tucet děti míti
a smát se, když vlas trudem šediví,
mít vzdorné čelo, jež se zprotivízprotiví,
i do domu když kati vrazí lítí,
v okovech býtbýt, a přece nespoutaný,
v otroctví zplodit orla-mstitele,
och – taký život věru není planý;
toť osud v pravdě hodný závidění,
nechť jinak v cestu trní nastele –
Víc přáti si snad ani možno není.
6