1-1
Třetí den už volá na pomoc
1-2
čerta ďábla, ale malomoc
1-3
od mistra se stejně neklidí:
1-4
jeho dílo dosud nehotovo,
1-5
a co schází, oko umělcovo
1-6
ještě nevidí.
2-1
Před čtvrt rokem hrabě z Klanovid
2-2
obraz Krista dal mu zhotovit
2-3
pro svůj zámek, aby před zrakem
2-4
měl jej v paměť, že choť jeho milá
2-5
z nemoci se těžké pozdravila
2-6
jako zázrakem.
3-1
A hned mistr dal se do díla...
3-2
On, jenž dosud shora sesílá
3-3
uzdravení všem, kdo churaví,
3-4
byl mu vždycky třeba jiným protiv
3-5
krásný, velký, stejně vděčný motiv
3-6
jako lákavý.
4-1
Dlouhou dobu mistr před plátnem
4-2
ve tvoření času posvátném
4-3
v kouzlo barev měnil nadšení,
4-4
však když byl už s prací hotov skorem,
4-5
viděl, žasl, splakal nad výtvorem
4-6
svého umění.
5-1
Ne, to nebyl ani z daleka
5-2
výraz v tváři syna člověka,
5-3
který léčí, jenom vidět jej,
5-4
který nad to – a to jeho sláva –
5-5
věčný život, ano věčný dává
5-6
těm, kdo věří v něj.
6-1
A on zkoušel podat na novo
6-2
víc, ach víc než roucho Kristovo,
6-3
onen zjev, jak sám jej kdysi zřel,
6-4
ale darmo: chaos na obraze,
6-5
chaos v mysli, chaos v jeho snaze
6-6
skončil přední z děl.
7-1
A byl přece jednou klerikem,
7-2
poznal Krista v jeho velikém
7-3
díle spásy, než se docela
7-4
odřek’ kněžství na slov matčin příval,
7-5
že ta dívka, již tak rád kdys míval,
7-6
náhle zemřela.
8-1
Hrouží duchem do oněch se chvil,
8-2
kdy tak šťasten se svým Kristem byl,
8-3
že jej stále viděl před sebou...
8-4
v dlouhé říze, s usměvavou tváří,
8-5
jak tak mile patře na něj září
8-6
lásky velebou!
9-1
A co vidí?... místo lásky té
9-2
svoje mládí hříchem rozryté,
9-3
místo blaha cítí břemeno,
9-4
že je na vždy ducha vzlet i mladost,
9-5
umění i ze života radost,
9-6
vše, vše ztraceno!
10-1
Myšlénka ta jako mohyla
10-2
na mysl se jeho tlačila
10-3
a s ní krutý nevýslovný žal,
10-4
jenž jej tížil stále víc, až na zem
10-5
sklátil jej, kde mistr pod obrazem
10-6
hořce zaplakal.
11-1
A čím více bolest zoufalá
11-2
na kusy mu srdce trhala,
11-3
tím víc šly mu duší veškerou
11-4
lítost, touha, by dal výhost všemu
11-5
a zas chtěl a směl se vrátit k Němu
11-6
s děcka důvěrou...
12-1
A když opět oči otevřel,
12-2
aj co vzadu v šeru síně zřel?...
12-3
dávný zjev ten – ano, bohudík! –
12-4
v dlouhé říze, s usměvavou tváří,
12-5
jako druhdy, když byl v semináři
12-6
šťastný nešťastník!
13-1
A ten celý zářný obličej,
13-2
který léčí, jenom vidět jej –
13-3
ani stopy nemá po výtce,
13-4
ale za to lásky celé moře,
13-5
jako tenkrát, když i přes své hoře
13-6
věřil nejvíce!
14-1
Mistr žasne, vstává se země...
14-2
zjev tam dosud stojí tajemně...
14-3
ó zas věří, že jej z pohromy
14-4
vyrve mocí nebeského zdroje,
14-5
jako tenkrát, když v něm vídal svoje
14-6
živé svědomí!
15-1
A co nyní vidí na hlavě?!...
15-2
skví se celá v světla záplavě...
15-3
jaké barvy!... a ten milý zjev
15-4
jakby kynul, by se chopil štětce,
15-5
a co vidí, směle přenášet se
15-6
jal vše do barev.
16-1
Velebná a velká chvíle ta!
16-2
Tu je štětec a tu paleta,
16-3
a zas ruka jako ve mládí
16-4
věčnou lásku v plátna obrysy tu
16-5
se zvláštnostmi všeho koloritu
16-6
rychle převádí...
17-1
Zatím pokřik dole z ulice
17-2
ve pracovny dere poklid se
17-3
a vždy víc a stále hlučněji –
17-4
ale mistr v této chvíli slyší
17-5
jen hlas lásky, který bolest tiší
17-6
v blaho měně ji.
18-1
Křik se vedral v ucho mistrovo,
18-2
když už dílo bylo hotovo...
18-3
přistoup’ k oknu – řev zněl víc a víc
18-4
z kruhu přátel opuštěných zradou,
18-5
kteří za to proň si přišli s vnadou
18-6
lepých krasavic.
19-1
Marné svody! – teď už oželí
19-2
mistr snadno bujné veselí
19-3
v jejich kroužku, žerty, smích a zpěv –
19-4
z malby na něj v čarných barev záři
19-5
s usměvavou láskyplnou tváří
19-6
zírá božský zjev!