JADWIGA.

Petr Křička

Kdys v Paříži střevíčky, nežli vstala, jsem potají spravit jí dal. Ó ano, ona mne milovala. Já mlád jsem byl, já lhal. Lež tížila. Být volný jak ptáče mně stesklo se, s druhy si hrát. – A posléze přiznal jsem se jí, pláče, že nemám ji rád. Zlomila prstýnek chrysolithový, plakala. – Pak smála se, že začne život nový, že vezme si velmože – Tatara, a zadumala se. „Tak muselo býti,“ řekla, „tak muselo být... A jestliže příliš těžko je žíti, vše možno ukončit...“ Je mrtva. Jak druhdy, teď vzpomenu-li, jí cizí jest srdce mé. Chvil želím, jež marně uplynuly, doby ztracené, ale pro jinou, jedinou mezi všemi, kterou mám rád, vše málo, tak příliš málo je mi, co mohu jí dát, ta zachce-li, může si vzíti mou práci, hrdost i čest, a přestane-li mne ráda míti, snad příliš těžko bude mi žíti, přijde trest. –

Patří do shluku

ataman, kozák, síč, step, kozácký, ukrajina, dněpr, junák, turek, kyjev

224. báseň z celkových 275

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČERNOHORSKÁ UKOLÉBAVKA. (Eliška Krásnohorská)
  2. Bylo to v den – zapomněl jsem již – (Josef Holý)
  3. XIII. VYZNÁNÍ. (František Ladislav Čelakovský)
  4. 490. Tu byl rybník opodál se úže (Jan Kollár)
  5. Cesta do pekla. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Píseň o kupci Fedoru. (František Kvapil)
  7. DRAGAN A GUSLAR. (Eliška Krásnohorská)
  8. Holubička. (Eliška Krásnohorská)
  9. Kozák. (Josef Baše)
  10. Mohyla. (Vincenc Furch)