NOSTICKÁ ZAHRADA

NOSTICKÁ ZAHRADA
Lépe než v nauce gnostické vyznám se v zahradě Nostické, jež pod naším úřadem od paláce až k Vltavě requiescit in pace. Ptáci teď z jara v ní zpívají, zpívají, přesto že radové z oken se dívají. Na okně stojí hrneček, hrneček s kytičkou myrtovou. V zahradě skotačí srneček, honí se s Boženkou Wirthovou. Hrají si spolu. A kdo je ten třetí, který jim nad hlavami letí? 51 On se snad zmýlil! On letí k nám... Zprvu si prohlížel okenní rám, pak usedl mezi myrtu a kakty a hleděl mi na stůl, na státní akty, na knihy, na koberce perské a na celé bureau ministerské. Nehleděl dlouho... Jen chvilku, chvililičku, nežli bys odříkal krátkou modlitbičku, frr, vzletěl, párkrát zamával krovkou, jak střela proletěl nad Čertovkou a zmizel tam kdesi mezi křovím šeříkovým a jasmínovým... Kdo byl ten třetí? Byl to ptáček? Stehlík? Sýkora-moudivláček? Čermák? Pěnice? Rákosníček? Či byl to snad boží andělíček?... A proč se k Vám díval? Co Vám chtěl? A proč tak najednou uletěl? 52 Byl-li to anděl, nevím sám. Ale proč uletěl, povím Vám. Copak jste opravdu nevěděli, že kancelář není pro anděly? Jsou s dětmi. Jsou v parcích. Jsou na oltářích. Ale v úřadech?... V kancelářích?... 53