PŘI VEJSLECHU

PŘI VEJSLECHU Strýci MUDru Josefu Svítilovi, básníku Janu Karníkovi k 60. narozeninám
...V tom zas Anděl spustí: „A co strejc? Co ten dělal?“ – „Kerej?“ – „Doktor Svítil!“ – – Hned mně bylo jaksi veselejc, už jsem za mák strachu nepocítil... „Strejda Svítil?“ vopáčím – a v tom, dřív než ceknu, vod husího rynku, vidím, ’de jak živej... Cestou dom skočí podívat se na maminku, 69 a už, beranicu přes huši, vod Majorů na Huličku stáčí, že naň čučím, bárci netuší, sedá, pero v kalamáři smáčí... Já jen koukám... A v tý hodině vidím celej život strejdy svýho, službu bližním, oběť rodině, čistou píseň srdce nadšenýho, celej život... Vod něho ’de zář, světlo lásky, co jí v žití vznítil... „Svítil?“, houknu Andělovi v tvář, „na světě co dělal? Inu – svítil...“ Horácky.
70