OTÁZKY

Vladimír Frída

Na větvích jabloní pohádka stará, na stráních, po cestách závěje květů – proč my už nezkvetem zázrakem jara, proč my jsme musili odumřít světu? Nad mořem klasů pruh oblak jde bílý, v azur se rozplývá, za lesem mizí – chápeš tu strašnou a úzkostnou chvíli, až půjdem životem sami a cizí? Po nebi šedavém ptáků roj letí v lepší svět za hory k jihu kams dolů – proč my se neslétli na jedné sněti, proč my jsme nemohli doletět spolu? Podvečer ledna už k zemi se chýlí, krvavé slunce v mhách tratí se, mizí – cítíš v té strašné a úzkostné chvíli, že už jdem životem sami a cizí?

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

171. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sanice. (František Serafínský Procházka)
  2. Přelétaví ptáci. (Ludvík Lošťák)
  3. Jarní. (Herma Pilbauerová)
  4. ČESKÁ JARNÍ. (Ferdinand Tomek)
  5. Z jara. (Antonín Klášterský)
  6. Pod sněhem. (Bohumil Forman)
  7. Pohádka o jabloni. (Rudolf Bort)
  8. Sněhurky. (Josef Václav Sládek)
  9. Letí divá vichřice, (Rudolf Mayer)
  10. Zima. (Antonín Klášterský)