Oh, Evo...

Bohuslav Květ

Oh, Evo, kdybych jen věděl, co ve mně vzbudilo dnes touhu po tvé blízkosti! Věř, smyslnost to není. Ta leží mrtva a nehybna, tam dole, pohřbena nezdobným imperativem železné Vůle, jež vědoma si své moci. Ne, smyslnost to není! Ale vím už, vím... V zápasech nerovných já často umdlívám a víra mizí v příští Vítězství, když rozjitřených psů zběsilé vytí Nocí otřásá. Ach, mohla bys mě, Evo, potěšit a sílu v údy vlít a víru do srdce? Ne, nechci tělo tvé, ač obdivuji je, jak malíř na model se asi dívá, však úsměv tvůj chci mít, ten úsměv sílící, velikých úsměv žen a svatých milenek, jež krev kdys stíraly s čel mučedníkům Polsky...

Patří do shluku

maria, zdrávas, marie, ježíš, josef, nazaret, panna, nebeský, zbožný, matek

316. báseň z celkových 350

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pouť. (Emanuel Miřiovský)
  2. None (Rudolf Medek)
  3. AJ, JÁ DÍVKA PÁNĚ! (Xaver Dvořák)
  4. MISERERE. (Hugo Kepka)
  5. ŽILOBITÍ HORSTVA. (Irma Geisslová)
  6. OKAMŽIK VĚČNOSTI (Otokar Fischer)
  7. Ó vetché listy! (Jaroslav Vrchlický)
  8. KVĚTEN MARIÁNSKÝ (Xaver Dvořák)
  9. Petice pražské omladiny r. 1874 za zřízení parku. (Augusta Vojtěch Nevšímal)
  10. Advent. (Václav Pok Poděbradský)