To vím že čekám marně(Na)
že čekám marně až uzrají klasy v Života polích(Na)
Až uzrají a přijde snad podzim(Na)
a nevzkvetou ani krvavé máky neznámé Lásky(Na)
jež plevelem jiným a dávno již vzkvetly(Na)
Hořící máky jichž opojné šťávy(Na)
a krev a krev všechnu jednou bych aspoň pil(Na)
A čekám marně až uzrají klasy v Života polích(Na)
Má pole v nichž obilím mělo být mé žití(Na)
má pole pole na skalách ponurných samot(Na)
jež vzdělala a zasela chorobou Choroba(Na)
ta pole rozsáhlá a žlutá a rozpukalá žárem a mrazem(Na)
ta jistě nevydají plného zrna na chleba zdravým(Na)
Ale jsou bratři mých snění(Na)
kteří snad přece vystoupí na ztracené skály mých samot(Na)
kteří pokleknou se mnou v těch Choroby polích(Na)
a se mnou zalkají modlitby k Novému žití(Na)
jež uzříme v Horle a Halucinaci(Na)
jako vtržení do slávy nebes(Na)
A budeme píti v své duše vítězné východy Slunce(Na)
a budeme zpívati hymny ve žlutých Západech(Na)
ve žluté krvi šílenců velkých(Na)
A budeme stříleti supy táhnoucí k městům(Na)
by nechali dohníti co shníti dávno již mělo(Na)
A budeme hltati modré plameny blesků(Na)
a budeme vichřici hřáti v studených prsou(Na)
a budeme čekati věčně čekati(Na)
až rozkvetou máky a uzrají klasy(Na)