KDYŽ OPUSTILI JSME PŘÍSTAV.

Julius Brabec

KDYŽ OPUSTILI JSME PŘÍSTAV.
Hledím, jak kol se kulovitě klenou obloha s výše s hladí dole pěnnou: Jedeme dále, zem mizí stále, v srdce mne bodá ostnatý trn. Všude jen voda, toť divná óda – slyšet jen hukot pěnivých vln. 21