NOC.

Julius Brabec

NOC.
Když všecko spí, jen luna bledolící se snivě na kraj usmívá, jen básník bdí a hlavu svoji snící do dlaní skládá, si ji opírá. Co duší jeho v této chvíli tak mocně, přetajemně chví – co bolů jeho nitro cítí, to jedině jen básník ví. 22