Sobě.

Julius Brabec

Sobě.
I.
Bych v celé řadě pěvců měl býti poslední, to kojí přec mé srdce, když chmury v něm se dní. Já vím, že není přáno každému prvním být, a hlavu slávy laury si v posled ověnčit. Však cíl musí být velký, vždy výš po cestách všech, neb bez cíle co práce – bez cíle žití běh? II.
Pěvcem ještě dneska nejsem, snad jím nikdy nebudu, jsemť tak jako jiní lidé vydán bouři osudu. 25 Nesen žitím semo tamo, náhody a chvíle plen, jen když se to žití mění v sladký poesie sen. 26