ZÁMECKÁ ZAHRADA.

Karel Babánek

Pusto je v zahradě, zarostly cesty, vodotrysk mlčí a na jaře jen bezy když voní a jasmínu keře, ožije zahrada úsměvy žen, šepoty lásky a vášnivých citů, ve skrytu loubí a v měsíčním svitu. Úsměvy dávnými těch, kdo tu žili, o štěstí, kdysi tu snili svůj sen, které tu v zámeckých pokojích budil popěvkem zahrady zlatistý den. Milenců dávných tu ožijí znova prchavé sliby a vášnivá slova. Zamlkle hledí tu vrcholky stromů na jiný za zdí tam, jiný už svět, pusté je schodiště, nikdo tu nejde, omamně voní bez, jasmínu květ. Vodotrysk mlčí a v měsíčním svitu o lásce dávné sní, vášnivém citu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

323. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SOUMRAK. (Zdeněk Krušina)
  2. PŘED STAROU VÁSOU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  3. ZAPOMENUTÍ (Božena Benešová)
  4. Mezi květy. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  5. V STÍNU SMRTI! (Xaver Dvořák)
  6. SLOKY. (Bohdan Kaminský)
  7. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  8. STROMY (Otokar Fischer)
  9. Pod klenbou štíhlých bříz se v tiché snění hrouží, (Božena Benešová)
  10. Večer pomalu se k vlnám snášel (Otto Gulon)