II. Aj smrti, až mne bude chtít vraždit ocel tvůj,

Josef Václav Frič

II.
Aj smrti, až mne bude chtít vraždit ocel tvůj, Aj smrti, až mne bude chtít vraždit ocel tvůj,
jak chladně jej pocítím! Duch mých krásných snů, truchlící však pokojný, zoře blahých dnů, ti požehnají mírem poslední tlukot můj. Nuž přijď a zboř ten chrám posvátných světů mých, i v zřiceninách tebe duch můj strašit bude, a ten, kdo jeho blahou paměť nezabude, ten vystaví mu kapli ve vděčných ňadrech svých. Tak jak rusálka sídla posvátného, i když ho zničí necitelná moc, co duch v paměti lidské tím víc žije, čím víc se v samotu a smutek kryje, tak bude žít duch ideálu mého, až v den se promění ta dlouhá noc. 1850

Kniha Výbor básní (1861)
Autor Josef Václav Frič

Další vydání

II. Aj smrti, až mne bude chtít vraždit ocel tvůj, v knize Různé básně (in Sebrané spisy veršem i prózou, svazek 3) (1880)