II. Aj smrti, až mne bude chtít vraždit ocel tvůj,

Josef Václav Frič

Aj smrti, až mne bude chtít vraždit ocel tvůj, jak chladně jej pocítím! Duch mých krásných snů, truchlící však pokojný, zoře blahých dnů, ti požehnají mírem poslední tlukot můj. Nuž přijď a zboř ten chrám posvátných světů mých, i v zřiceninách tebe duch můj strašit bude, a ten, kdo jeho blahou paměť nezabude, ten vystaví mu kapli ve vděčných ňadrech svých. Tak jak rusálka sídla posvátného, i když ho zničí necitelná moc, co duch v paměti lidské tím víc žije, čím víc se v samotu a smutek kryje, tak bude žít duch ideálu mého, až v den se promění ta dlouhá noc.

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

330. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. III. I vám, i vám buď nyní výhost dán, (Josef Václav Frič)
  2. Pěvcův odkaz. (Jaroslav Martinec)
  3. Stella. (Siegfried Kapper)
  4. 9. Že tak samotinký bloudím? – (Václav Bolemír Nebeský)
  5. Žebrák. (Jaroslav Martinec)
  6. I. Moře pojímá mne v náruč svou, (Josef Václav Frič)
  7. Večer. (Josef Jaroslav Langer)
  8. Poslední Marinčina žádost. (František Ladislav Čelakovský)
  9. 13. Duše nesmrtedlná, která bydlíš (Karel Hynek Mácha)
  10. Sláva snů mých. (Josef Václav Frič)